Dnes budeš se mnou v ráji

Lukáš 23:39  Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ 40  Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. 41  A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ 42  A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ 43  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Nebylo náhodou, že Ježíš byl ukřižován mezi dvěma zločinci. Ve světě řízeném Bohem není náhod a už vůbec nic se neodehrálo náhodně v tento den dnů, v den, který leží v samotném středu lidské historie, v den, kdy zemřel Ježíš Kristus. Sedm století předtím, než Pilát vydal svůj rozkaz, prohlásil Bůh skrze proroka Izajáše, že jeho Služebník „vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi přestupníky“ (Izajáš 53:12).

Ježíš sám připomněl toto slovo svým učedníkům na cestě do Getsemane. Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: `Byl započten mezi zločince.´ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíl“ (Lukáš 22:37).  Toto proroctví se nyní naplňuje. Ježíš, svatý, nevinný, je ukřižován uprotřed dvou zločinců. Proč toto proroctví, proč takové naplnění? Bůh ukazuje smysl Kristovy smrti –je ztotožněn s hříšníky, aby se stal jejich zástupcem. Přijal místo přestupníka, který si zaslouží smrt, přijal místo, které patří mně a tobě, aby nám mohlo být odpuštěno.

O jaké zločince šlo? Ani krádež, ani loupežné předadení nebyli hrdelním zločinem. Matouš je nazývá povstalci (27:38). Vzpoura jako politický zločin byla trestána smrtí. Je možné, že byli společníky Barabáše, který byl na žádost lidu propuštěn a jehož místo zaujal Ježíš. O tomto Barabáši čteme v Markově evangeliu: Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš (Marek 15:7) . Pokud patřili k sobě, tak se jednalo o vzbouřence a vrahy.

Tito dva zločinci představují drama spásy a dvou možných reakcí člověka na Ježíše Krista. Oba jsou ukřižováni, oba stejně blízko Kristu, oba jsou hříšníci, oba umírají a oba potřebují odpuštění. A přece jeden umírá ve svých hříších, zatímco ten druhý slyší „Dnes budeš se mnou v ráji“. Ale nejprve na tom byli oba stejně. Od Matouše se dozvídáme, že oba povstalci použili sílu, která jim před smrtí ještě zbývala k tomu, aby se vysmívali Kristu (Matouš 27:44).

Když však jeden ze zločinců rouhavě zvolal „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“, stalo se něco nečekaného. Druhý zločinec zareagoval jinak než doposud: Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal. A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ V těchto slovech vyjadřuje víru v Boha jako spravedlivého soudce. Uznává, že si zaslouží smrt. V Ježíši rozpoznává nevinného. Vyznává víru v Ježíšovo království a žádá jej o milost.

Není možné uvěřit v Krista a jeho království, aniž bych nejprve dostal nějaké informace o něm. Odkud měl informace tento zločinec? Byl svědkem Kristova umírání a toho, jak se v této situaci choval. Viděl, jak trpělivě snášel své týrání. Slyšel jeho modlitbu „Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí“ a možná si uvědomil, že se vztahuje i na něj. Slyšel výroky davu o tom, že se Ježíš prohlašoval za Mesiáše, za Syna Božího, za krále izraelského (Mt 27:42-43). Slyšel výroky o tom, že zachránil jiné. Možná měl příležitost číst ceduli na Ježíšově kříži „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Nevíme, co dalšího zaznělo z davu, nevíme, co zaslechl o Ježíši, když byl ještě na svobodě, ale víme, že se v něm zrodila víra, že tento člověk na kříži je skutečně tím, za koho se prohlašoval.

Možná v ten den uviděl Ježíše poprvé. Pokud jde o to, co bylo lidskému oku přístupné, vidí ho v slabosti a v opovržení. Jeho nepřátelé zdánlivě vítězí. Veřejné mínění je jednohlasně proti němu. Jak je možné vysvětlit, že tento umírající zločinec přijímá trpícího, krvácejícího, ukřižovaného člověka za Krále, který má moc mu odpustit? Jak je možné, že mluví o jeho království, když nic nenasvědčuje, že by nějaké měl?

Není možné to vysvětlit jinak, než jako zásah Boží moci a zázrak Boží milosti, která není závislá na příznivých okolnostech, ani na množství předané informace, ani na morálním kreditu člověka. Proto přijměme povzbuzení: Kdo může být spasen? Kdokoliv! Za jakých okolností? Kdykoliv! Není důvod se domnívat, že něčí srdce je příliš tvrdé na to, aby bylo spaseno, neboť každé opravdové obrácení k Bohu je výsledkem jeho milostivého působení.

Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Kristus zločince  ujišťuje, že dříve než skončí tento den, bude s ním v ráji. To znamená, že mu dal okamžité a úplné ujištění o tom, že mu je odpuštěno. Poprvé ve svém životě byl tento zločinec osvobozen od břemena svého hříchu. Spasitel po jeho boku vzal na sebe tíhu jeho hříchu a bývalý zločinec byl oblečen do Kristovy dokonalé spravedlnosti. Ještě chvíli a budou spolu v ráji. Kristus mu dal své slovo.

Ježíšův výrok nás učí, že věřící, v mezičase mezi svou smrtí a zmrtvýchvstáním, jsou s Kristem. Stejná naděje umožnila Štěpánovi, když byl kamenován, zvolat: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha“ (Skutky 7:59).  Stejné očekávání také přimělo apoštola Pavla říci: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší (Filipským 1:23). Být s Kristem v ráji je tím, co očekává každého věřícího v okamžiku jeho smrti. Je tím vyjádřena vědomá existence v blízkosti Boha, který je zdrojem všeho krásného a dokonalého, v blízkosti Ježíše, který z lásky k nám položil svůj život.

Všimněme si také podmínek spásy člověka. Tento zachráněný zločinec neměl za sebou šlechetný a morální život a ani příležitost si Boží odpuštění zasloužit. Před setkáním s Ježíšem nerespektoval ani Boží, ani lidské zákony. Po svém uvěření, neměl příležitost cokoliv pro Boha udělat. Neměl žádné zásluhy, ale měl víru a tak byl spasen.

Co tedy Bůh vyžaduje? Milostí tedy jste spaseni skrze víru (Efezským 2:8). Ten jediný skutek, který Bůh žádá pojmenoval Ježíš Kristus ve své odpovědi „zástupu“, který mu naslouchal:  Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal“ (Jan 6:28-29).  Tento zločinec neměl k dispozici ruce a nohy, aby mohl něco udělat. Byly přibity ke kříži. Ale mohl použít svůj jazyk a své srdce a to také udělal a byl spasen, neboť Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení (Římanům 10:10). Přiznal svůj hřích. Uvěřil, že Ježíš má moc mu odpustit a pokorně požádal o milost. Poznal svou ztracenost a poznal, že Ježíš je jeho jediná naděje. Uvěřil a činil pokání.

Ježíš chce a má moc spasit každého, kdo za ním přichází. Pokud tento umírající zločinec nebyl za hranicí Boží milosti, pak to platí pro každého, kdo přijímá Boží pozvání. Dokonce ani ti, kdo v hodině své smrti jsou ještě ve svých hříších, nejsou bez naděje. Avšak smrtelná postel není nikomu garantována. Nikdo si nevybírá, kdy a jakou smrtí zemře. Bylo by sebeklamem se domnívat, že se mohu obrátit k Bohu, až se mi bude chtít. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru (Židům 3:15).

Dva stejní zločinci byli ukřižováni po Kristově boku. Oba byli svědky téhož, ale jejich reakce na Krista se zásadně lišila. Jeden se zajímal pouze o tento život, neměl žádnou lítost nad svým hříchem, jen mu vadilo, že trpěl jeho následky. Druhý byl obviněn ze svého hříchu, vyznal jej a požádal o pomoc. Jeden Krista odmítl, zatímco druhý jej přijal. Naplnilo se při nich Ježíšovo slovo: Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává“(Jan 3:36).

Není jiná možnost, není jiná „střední“ cesta. Kam bys šel ty, kdyby dnes byl ukončen tvůj život?  Svědectví o kajícím zločinci nám jasně ukazuje, že Kristus chce a má moc spasit každého, kdo za ním přichází. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1 Timoteovi 1:15). Pokud sis uvědomil svůj hřích tak jako on, pak neodkládej své rozhodnutí. Umírající zločinec se rozhodl a byl spasen při první příležitosti, kterou měl. I ty můžeš být dnes přivítán Kristem, který drží klíče od bran ráje, do společenství těch, kteří v okamžiku své smrti vstupují do jeho přítomnosti.

Spasení není ze skutků, ale jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky (Efezským 2:10). Ukřižovaný zločinec již nemohl dobré skutky konat a přece byl spasen, neboť spasení je z milosti, skrze víru. Většina z nás však bude mít příležitost konat dobré skutky, které pro nás Bůh připravil. Svoboda, kterou dává Boží bezpodmínečné přijetí, je tím nejlepším prostředím k radostnému plnění Boží vůle.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Kázání rubrika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.