Moje cesta ke Kristu
Anička Salajková
Moji rodiče, kteří byli v době mého narození oba katolíci, mne nechali pokřtít jako miminko. Pro mne je ale křest mě osobní vyznání víry, což je důvod, proč se nechávám křtít “znovu”; tehdy to totiž bylo rozhodnutí spíš mých rodičů než moje a já chci před církvi i mými blízkými vyznat, že věřím, že Bůh je, že Ho chci ve svém životě následovat a myslím to s Ním vážně.
Už od mala jsem tedy věděla, že nějaký Bůh je. Modlila jsem se k Němu, když jsem se bála nebo něco potřebovala. V mých zhruba devíti letech se moji rodiče rozvedli. Mamka se vdala, narodil se mi bráška. Taťka se začal měnit z člověka, kterého si dnes pamatuju jako někoho, koho jsem se bála, na někoho úplně jiného a dnes s ním mám skvělý vztah. V té době jsem s ním a s Barčou začala chodit do sboru. Poprvé jsem zažila Boží přítomnost na táboře Royal Rangers. Moc si toho nepamatuju, bylo mi zhruba 12, ale vím, že tam Bůh byl.
Čím jsem byla starší, tím víc jsem začala Boha hledat. Snažila jsem se chodit do naší mládeže, která se ale zhruba po roce rozpadla kvůli nedostatku mládežníků, začala jsem chodit na Maxi, což je takové spojení více protestantských mládeží zhruba jednou za čtvrt roku. Potom přišly přijímačky. Dostala jsem se na obě školy, kam jsem se hlásila-na gymnázium na Lesňák a na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kam tehdy chodila Violka. Líbilo se mi, jak o něm mluvila a to, že byl církevní, takže jsem chtěla tam, ale rodina mě chtěla ve Zlíně na Lesňáku. Hodně jsem se za to modlila a bylo to pro mne celkem náročné období plné slz, ale ve zkratce, chodím na Lesňák, kde jsem teď hrozně spokojená.
V létě jsme jely s Barčou a s babičkou do Ameriky. Kdykoli se vyskytly nějaké problémy, tak jsme se za to modlily. Problém byl, že tehdy přišlo období, kdy jsem přestala cítit, že Bůh je. V hlavě jsem to věděla, ale najednou jsem si tím nebyla vůbec jistá. Cítila jsem, že je to velký problém. Zpětně vnímám, že měsíce před tím jsem Bohu nedávala moc prostoru v mém životě a příliš jsem se zaměřovala na jiné věci, jako byl třeba odchod ze základní školy.
Po prázdninách jsem nastoupila na střední. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem si našla kamarádky, Violka odjela do Ameriky, což jsem velmi těžce nesla a cítila jsem se ztracená. Začátkem minulého ledna jsem jeden večer seděla sama v pokoji a uvědomila jsem si, že Bůh tady se mnou je i v mojí samotě. Že mě miluje, i když jsem takhle špatná, i když téměř nenávidím svoje spolužačky za to, že ony mají skvělé nové fungující přátelství a já jsem sama.
Po čase jsem se z toho všeho dostala (zhruba březen minulého roku), svůj smutek jsem předkládala Bohu, našla jsem si skvělé kamarádky a cítila jsem se hrozně požehnaná, což se od té doby vlastně cítím do teď.
Pořád jsem hledala Boha. Pořád jsem čekala na nějaký velký zlom, ujištění, prostě něco, o čem ostatní ve svých svědectvích vždycky mluví. Přitom si myslím, že ty postupné změny přicházely už tehdy. Vzpomněla jsem si na Campfest, kde jsem jako malá byla s taťkou a babičkou. Tak jsme se s Barčou a Violkou domluvily a v létě jsme vyrazily na Campfest na Slovensko. Ale ani tam nic takového nepřicházelo a já měla pocit, že se od Boha zase vzdaluju. Bála jsem se, aby to neskončilo jako minulé léto, a začala jsem dávat ve svém životě Bohu víc prostoru-četla jsem Bibli a víc jsem se modlila. Změny začaly přicházet přirozeně a postupně. Přestala jsem téměř úplně poslouchat jinou hudbu než chvály, začala jsem se upřímně těšit do sboru a cítila jsem se šťastná.
V neděli 3. listopadu jsem seděla ve sboru na mém obvyklém místě. Sledovala jsem odpočet do začátku bohoslužby a měla jsem hroznou radost, že tady jsem, v tomto společenství a mezi tak úžasnými lidmi. Měla jsem co dělat, abych se radostí nerozbrečela. Cítila jsem se tady opravdu jako, jak Jordan říkává ,,doma“. Večer jsem začala přemýšlet, co mi vlastně brání v tom se nechat pokřtít, a zjistila jsem, že vlastně nic. Přece jen, vím, že Bůh je a že už nechci nikdy žít bez Něj. Tak jsem 24. listopadu oznámila ve sboru, že chci říct Bohu svoje ,,ano“. V tom období mimochodem vrcholil 40denní modlitební řetězec za mládež v našem sboru.
A tak můžu říct, že jsem teď nejšťastnější, jaká jsem kdy ve svém životě byla, protože mám jistotu a obrovské požehnání v našem milujícím, všemocném, nebeském Otci.
Sobotní akce dorostu
Pavel Salajka
Říká se, že člověk si uvědomí, jak čas letí, když se podívá na své děti. Rok se s rokem sešel a robátka ze starší besídky doplnila řady sborového dorostu. Jejich sociální i duchovní potřeby se změnily a jejich chuť či nechuť účastnit se sborového života se přesouvá z „co tam budem dělat“ na „kdo tam bude“. Budování party a vzájemných vztahů považujeme (jako vedoucí dorostu) za velmi důležitou součást našeho společného času.
V sobotu 7.9. jsme odstartovali další společný rok intenzivní seznamovačkou. A protože každý křesťan si rád zastřílí na lidi a pak si naplní bříško něčím dobrým (že víte, že si dělám srandu…?) strávili jsme odpoledne nejprve v laser game aréně a pak se přesunuli na zahradu sborového domu k malému občerstvení. Náš milý nový bratr kazatel Jordan se chopil úlohy hlavního kuchaře a bylo záhy jasné, že negriluje poprvé (a to nejen kandidáty na kazatele vinohradského sboru, ale i krůtí prsíčka, párečky a kukuřičky). Čekání na grilované dobroty nám zkrátila Lucka svými už pověstnými kynutými povidlovými buchtami.
Myslím, že se sobotní akce věru vydařila a rozhodně nechceme, aby byla poslední. Jak jistě víte, dorosty se konají v rámci shromáždění v neděli. To je ale zoufale málo k tomu, aby mezi dětmi (ale i dětmi a vedoucími) vznikl dobrý vztah, vyznačující se vzájemnou důvěrou. Proto my všichni, kteří se dětem věnujeme, nyní v čele s naším novým kazatelem, hodláme podobné akce pořádat tak často, jak to čas dovolí – a pokud budou mít děti zájem, tak i častěji.
Na závěr bych vás všechny chtěl poprosit o dvě věci: za prvé o modlitby. Kéž máme moudrost v tom, jak celý dorost koncipovat, kam ho posunout, aby děti měly chuť trávit čas ve společenství nejen dětí z křesťanských rodin, ale aby naše prostředí bylo natolik přitažlivé, že budou ochotni zvát i své kamarády „z venku“. Druhou prosbou je podpora vás, rodičů. Jsme si vědomi, že děti dnes mají množství aktivit a koníčků a často i rodinný program vyžaduje hodně času, ale jisté je, že zvyknout si na křesťanskou společnost je též velmi důležité. Člověk je tvor společenský a děti si své vztahy vybudují buď v církvi, nebo ve světě.
Přidáváme několik fotografií:
“Tak teď se odhlásím ze všech sociálních sítí a už budu chodit jen na akce dorostu!”
Odborná debata na téma “vážná hudba” – iniciátorem debaty není Lucka, ale Honza
Sborový příměstský tábor
V posledním prázdninovém týdnu se uskutečnil příměstský tábor pro děti. Jak skvěle na něm bylo můžete vidět v tomto videu:
Stěhování!
V sobotu 17. 8. se před sborovým domem objevila očekávané stěhovací auto z Prahy. Přivezlo první dávku nábytku Hallerových. Zlínská i pražská stěhovací četa se spojily do jedné, a i když se některé části nábytku nastěhování bránily, společnými silami se nakonec vše podařilo 🙂 Přidáváme několik fotografií:
Připravujeme se na příchod naší kazatelské rodiny!
V červenci a v první polovině srpna probíhaly na sborovém domě finální přípravy na to, aby se do bytu na sborovém domě mohla nastěhovat naše nová kazatelská rodina, Jordan s Veronikou a dětmi. Šlo především o úpravy, malování a úklid v bytě. Zde několik reportážních fotografií…
Noví členové sboru – Šeděnkovi
Přemek s Kristou a s dětmi Sofinkou, Robinkem a Gábíkem byli s námi pravidelně ve shromáždění již téměř rok, zapojovali se též do služby, a to zejména dětem. Máme velkou radost, že se poté, co ve Zlíně našli svůj nový domov po přestěhování z Jeseníku, rozhodli mít svůj duchovní domov v našem sboru! Za členy sboru byli přijati na sborové schůzi dne 9.6. 2024.
Biblické hodiny
Milada Tait
Po tři červnové středy jsme se scházeli s Pavlem Salajkou na sborovém domě. Důvod byl : zamyšlení a rozbor Knihy Jobovy. Myslím, že všichni, kdo se zúčastnili, i ti, co si to poslechli z YouTube, mi dají za pravdu, že Pavlův výklad byl velice zajímavý, poučný a určitě dal podnět k zamyšlení. Chci poděkovat Pavlovi za nápad, odvahu, čas, který věnoval přípravě, a vlastně za znovuobnovení takovýchto setkání nad Biblí i mimo nedělní bohoslužby. A taky velké díky Martinu Skoumalovi za uskutečnění přenosu, bez kterého by si to i ostatní neměli možnost poslechnout ze svých domovů. Škoda, že se nás nesešlo víc, ba naopak počet účastníků se postupně snižoval. První hodinu nás bylo 15, poslední středu už jen polovina.
Věřím, že tohle nebyl konec Biblických hodin. Věřím, že tohle byl právě začátek a Pavel (po dokončení studia Timoteus) se vrhne na výklad další knihy z Bible 😉
Záznamy z biblický hodin můžete sledovat přes tento odkaz (video je neveřejné, na youtube není volně přístupné): biblické hodiny – kniha Job
Miminko!
Radujeme se společně s Vladem a Žeňou Bielchu z toho, že v květnu se jim narodila dcera Solomija! Ať jim Pán Bůh jako rodině žehná, rodičům dává radost a moudrost k výchově.
Víkend s Hallerovými
První květnový víkend jsme měli opět možnost strávit s Jordanem a Veronikou Hallerovými. Přijeli i s dětmi sice zatím jen na návštěvu, ale už jako naše nová kazatelská rodina. V sobotu jsme užívali krásného počasí na výletě v Luhačovicích, odpoledne jsme hráli deskovky. A v neděli Jordan poprvé kázal jako kazatel sboru BJB ve Zlíně (ač ještě neuveden do služby). Na neděli připadly také Veroničiny narozeniny. Rádi jsme ji obdarovali praktickým dárkem pro nadcházející týdny a měsíce – antistresovým balíčkem 🙂
Výstava Krajinou srdce
Ve stání svátek 1.5. proběhla je vernisáž výstavy “Krajinou srdce”, která se konala od 15 hod. v galerii ArtGaráž na Mokré. Vystavují nám již známé křesťanské výtvarnice Donna Wall, Bita Ghasemi, Lucie Dümlerová a Helena Kotulanová. Jejich díla si budete moct zakoupit a výtěžek pak bude věnován do sbírky na záporožský sbor. Součástí vernisáže byl i kulturní program a drobné občerstvení. Podrobnější informace o dalších možnostech, kdy výstavu navštívit, vám poskytne kurátorka výstavy Lucka Dümlerová nebo Donna Wall.
Náš sbor má 75 let!
V lednu jsme tak trošku opomenuli jedny narozeniny: 16. ledna 1949 se narodil náš sbor! Posledních pět let, které byly poznamenány covidem, odchodem Marka a obdobím bez kazatele, kdy však při nás stále Pán Bůh věrně stál, máme ještě v živé paměti. Ale není od věci připomenout si historii. Proto zveřejňujeme speciální číslo Kompasu, které bylo vydáno k 70. výročí založení sboru. Kromě historie tam najdete také vzpomínky některých z vás…
Kompas k 70. výročí založení sboru si můžete stáhnout zde: KOMPAS
Křest Tobiáše Novosada
Ve velikonoční neděli vyznal svou víru v Krista křtem ponořením Tobiáš Novosad. Přinášíme jeho svědectví o cestě k Bohu:
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal ve věřící rodině, tak bych řekl, že jsem měl cestu k Ježíši v některých ohledech jednodušší. Jako malý jsem se před spaním každý večer modlil s rodiči, navštěvoval jsem v neděli besídku a bral jsem Boha jako součást mého života. Jak jsem byl starší, rodiče se mě ptali, kdy se nechám pokřtít, a já jsem jim vždycky odpověděl, že ještě nevím, ale do budoucna to mám v plánu. Věřil jsem sice v to, že Ježíš zemřel za mé hříchy a následovat ho je dobré, ale měl jsem určité části života, do kterých jsem Ho nechtěl pustit, kvůli obavě, že by mi Bůh změnil mé oblíbené koníčky a že bych se stal někým jiným, než jsem byl doposud zvyklý. Křest jsem bral jako něco, co bych měl udělat, až budu perfektním Božím následovníkem a budu hřešit co nejmíň. Když jsem se o tom znovu bavil s rodiči, došel jsem na to, že ten perfektní moment, kdy bych se měl nechat pokřtít, nebude, a že je to vlastně o něčem úplně jiném. Tak jsem přistoupil ke křtu, abych mohl dát veřejně najevo moji víru v Boha a stát se součástí církve.
Společně ve službě BJB
Bratři z Výkonného výboru BJB zaslali zkrácenou zprávu o činnosti BJB za rok 2023, kterou nazvali “Společně ve službě”. Bratr předseda a tajemník se spolu s vedoucími jednotlivých odborů pokusili shrnout, čím byl ten minulý rok pro ně důležitý a jak vnímají službu BJB pro naše sbory. Zprávu si můžete přečíst a stáhnout zde: Společně ve službě BJB
Na tomto odkaze se můžete registrovat k odběru eZpravodaje, který vydává Výkonný výbor a kde se vždy dočtete o aktuálním dění v naší jednotě i ve sborech: registrace eZpravodaj A v neposlední řadě připomínáme, že BJB v ČR má nové webové stránky, určitě stojí za to na ně nahlédnout: web BJB v ČR
Požehnání Rozinky Mikušcové
Shromáždění v neděli 7.4. 2024 bylo speciální zvláště pro rodinu Mikušcovu. Konalo se totiž “požehnání” jejich dcerky Rozinky. Požehnání slovem uvedl a pak se za Rozinku modlil bratr Marek Titěra. My ostatní jsme se přidali v tiché modlitbě, s vědomím zodpovědnosti, kterou jako “strýčkové a tetičky” vůči Rozince a dalším dětem ve sboru máme – ať jsme jim všem dobrým svědectvím na jejich cestě k Pánu. Marek nám pak také sloužil výkladem Božího slova.
Volby kazatele sboru
V neděli 17.3. a 24.3. se konaly volby kazatele našeho sboru. Členové sboru vyjadřovali, zda souhlasí s tím, aby se naším kazatelem stal br. Jordan Haller. S velkou vděčností a radostí jsme přijali zprávu volební komise, že bratr Jordan Haller byl zvolen 92,7 % hlasujících členů sboru (voleb se zúčastnilo 94,3 % členské základny). Podrobnou zprávu volební komise najdete zde:https://baptistezlin.cz/wp-content/uploads/2024/04/Zprava_volebni_komise_Volby_kazatele_31.3.2024.pdf
Návštěva br. Gennadije Gavrilova s rodinou
V neděli 24.3. 2024 navštívil náš sbor br. Gennadij Gavrilov s částí své rodiny. Bratr slouží v Praze 5, ve sboru pro rusky mluvící imigranty Vinný kmen. Současně pomáhá zakládat sbory pro emigranty z rusky mluvících zemí po celé Evropě. Řídí také projekt výstavby vesničky (10 domků a sborový dům) pro rodiny, které pečují o sirotky na Ukrajině. Sdílel s námi svědectví ze svého života o tom, jak ho Pán Bůh učil a stále učí, že když procházíme náročným obdobím, máme Pána chválit.
O sboru Vinný kmen se můžete více dozvědět zde: www.vloza.eu
S manželkou a několika dětmi nám posloužili také písní “Dnes je ten den”, kterou zazpívali v několika jazycích:
Balení balíků potravinové pomoci Ukrajině – 12.3.2024
Pavel Novák
Milí bratři, milé sestry,
Jistě většině členů sboru nemusím představovat br. Petra Húště, dlouholetého ředitele a organizátora křesťanského festivalu UNITED ve Vsetíně. Důvody, proč Petr tuto funkci před dvěma roky opustil, popisuje článek v březnovém čísle Života víry. Vřele jej všem doporučuji přečíst. Zkrátka Petr začal intenzivně pomáhat křesťanům ve válkou postižené Ukrajině. Vozí tam potravinovou pomoc, generátory na výrobu elektrického proudu, na něž se složili zahraniční bratři a sestry (především z USA). A to jsem vůbec netušil, že se po letech naše kroky s Petrem opět setkají…
Zlínské evangelikální církve se rozhodly rovněž pomoci a zorganizovaly sbírku, ze které financují jednu dodávku potravinové pomoci do Ukrajiny vdovám a rodinám po padlých vojácích. Sbor BJB Zlín přispěl prostorami a zázemím pro balení potravin, ale také účastí několika členů při této akci dne 12.3.2024. Sbírky jsme se tentokráte přímo neúčastnili, protože sami pomáháme podporou naše spřízněnému sboru v Záporoží. Hlavním organizátorem potravinové sbírky, organizace balení, kontaktu s Petrem Húštěm, ale i nákupu potřebných potravin byl nám známý Samuel Húšť a bratři z Křesťanských sborů.
Byl jsem pověřen staršovstvem sboru dohlédnout na průběh akce, ale hlavně zabezpečit otevření sborového domu, a tak jsme v úterý dne 12.3.2024 čekal brzy ráno na bratry a sestry. Úderem šesté se otevřely dveře a přišel Samuel se dvěma bratry Liborem a Štěpánem a přivezli tři velké balíky složených nových kartonových krabic. Přestože během okamžiku měla dorazil zásilka z obchodního řetězce Makro, pustili jsme se okamžitě do rozbalování a slepování kartonových krabic. Velké štěstí, že byl sál nachystán, vyklizen a připraveny stoly do „U-čka“. Neztráceli jsme tak drahocenný čas. Krabic bylo úctyhodných 150 kusů, a když jsme je vyskládali do prostoru před kávovar, dosahovaly až výše horního okraje okna – úctyhodná hora. V 7:15 hod vstoupili do domu kurýři, kteří přijeli velkým nákladním autem. Naštěstí měli elektrické paleťáky a zdvihací plošinu na zádi vozidla, takže vše šlo jak po másle a během 15 minut jsme měli objemné tři palety zboží složené a zavezené do sborového sálu. Samuel podepsal příjemku a pustili jsme se i do rozbalování palet, které obsahovaly především trvanlivé potraviny: mouku, cukr, těstoviny, masové a rybí konzervy, trvanlivé mléko, kávu, čaj, granko-kakao, luštěniny, sušenky a čokoládu pro děti. Určitě jsem na něco zapomněl…všehovšudy bylo patnáct položek. Postupně jsme je rozmístili na stoly. Těžší položky zůstaly na paletě na podlaze. Kolem 8:00 hodiny začali přicházet sestry a bratři ze zlínských sborů. Z našeho sboru nás bylo pět: Pavel Salajka, Majka Pastorková, Lucka Eliášková, sestra Nina a já.
Celkem se nás sešlo 19 osob, což bylo úžasné a dostatečné, takže jsem dodatečné telefonáty s dotazem, zda je potřeba přiložit ruku k dílu od dalších našich osob, odmítal.
Samuel vyzval sestru Ninu, aby se za zdar akce pomodlila, a sám se také krátce pomodlil. Následně připravil vzorový balíček, jak se má skládat, aby do krabice všech patnáct položek potravin o váze cca 12 kg vešlo. Na vrch potravin jsme dodali lístek s biblickým veršem v ukrajinštině a pozdravem od týmu z Česka.
Rychle jsme dokončili slepení balíků, aby mohlo začít balení. Část pracovníků se postavila vně stolů a ve vnitřní části obíhali poslíčci s kartonovými krabicemi, do který se postupně přidávaly jednotlivé položky. Každý stojící měl na starosti jednu, popřípadě dvě položky. Postupovali jsme směrem od kávovaru k podiu s kazatelnou a zpět směrem k mixpultu, kde na stole se vkládal lístek se zdravicí a krabice zalepila. V závěru čekal Pavel Salajka, který hotově zabalené krabice skládal na vstupní chodbě do důmyslných hromad, aby se jich vešlo všech 150 do chodby. A přitom zůstal průchod na toalety a k hlavnímu vchodu. Tempo bylo neuvěřitelné, takže asi po hodině zařadil Samuel desetiminutovou přestávku a následně pokračovali jsme. Všech 150 balíků bylo kolem 10. hodiny zabaleno. Sestry zametly sál a vytřely podlahu. Čekali jsme na Petra Húště, který měl přijet v 10:30 hodin s velkou dodávkou. Stal se nám neuvěřitelný případ. Na parkovací místo před domem jsem dal popelnici, abychom rezervovali místo pro Petra. Když však Petr přijel, popelnice byla odsunuta ke zdi sborového domu a na místě zaparkována cizí combi-KIA tak, že blokovala celý vjezd na chodník domu. Po řidiči samozřejmě ani vidu ani slechu. Petr musel červenou dodávku s nápisy Royal Rangers nechat stát na silnici. Vytvořili jsme lidský řetěz a podávali si krabice směrem k bočním otevřeným dveřím vozidla, samozřejmě kolem špatně zaparkovaného osobního vozu. Občas, především z počátku, kdy se zakládala zadní řada krabic, jsme museli zvolnit či počkat. Ale vše šlo jak na drátku. Přestože se rozpršelo, mezi sestrami a bratry byla dobrá nálada a odhadovali jsme, kolikátá krabice jde. Při poslední se nám nechtělo ani věřit, že jsme skončili. Samuel nám všem poděkoval, rozloučili jsme se a vyrazili ke svým domovům. Obzvláště mi Samuel kladl na srdce, abych vyřídil poděkování zlínskému sboru BJB za vydatnou pomoc a nabídnuté prostory k balení potravinové pomoci. Sál jsem uzavíral v neuvěřitelných 11:20 hodin. Doufáme, že si Bůh sbírku použije pro potřebné a Petr doveze náklad v pořádku a bezpečně se vrátí.
neúplný tým
první vykládka
velitel akce Sam Húšť
Výroční vydání Kompasu – rok 2023 ve sboru BJB Zlín
ke stažení zde: Kompas 2023_výroční
V tištěné podobě k dispozici ve shromáždění.
Video – Štědrý večer na pumpě
hrají: děti ze starší, mladší besídky a dorostu BJB Zlín
Na video se můžete podívat zde:
Víkend s rodinou Hallerových
O víkendu 21. – 22. října navštívil náš sbor bratr Jordan Haller s manželkou Veronikou a dětmi Marlenkou a Rubenem. Společně s nimi se modlíme za to, aby Pán ukázal, zda bratra volá do služby kazatele v našem sboru. Tento víkend byl prvním společným setkáním. V sobotu dopoledne se několik rodin ze sboru vydalo do ZOO Lešná, odpoledne pak bylo setkání na sborovém domě, kde bratr Jiří Jadrníček představil náš sbor – fotografiemi z historie i současnosti. Poté o své cestě, službě, rodině a Božím volání hovořil bratr Jordan. A jak je v našem sboru zvykem, nechybělo dobré jídlo. V nedělním shromáždění pak bratr Jordan sloužil výkladem Božího slova. Že nám bylo spolu dobře, dokazují fotky…
